Uvrhni svou starost na Jehovu, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil. — Žalmy 55,23 (CSP s úpravou Božího jména)
Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. — 1. Petrova 5,7 (CSP)
V těchto verších nás Písmo vybízí, abychom své starosti uvrhli na Pána. Někdy se řekne, hoď starosti za hlavu. O Ježíši se píše, že On je hlavou těla (shromáždění věřících). Takže to vlastně znamená, že nemáme starosti házet za hlavu, ale „na Hlavu“. Hlava je ta, která hledá řešení. A pokud ta tvoje je starostmi obtížena, máme zaslíbení, že můžeme své starosti předat jiné hlavě, té Pánově. Žádná starost není pro něj dost těžká.
To neznamená, že nemáme řešit věci. Řešit něco a dělat si starosti jsou dvě věci. Řešit důležité věci je o zodpovědnosti. Někdy však nemáš prostě kapacitu něco vyřešit. A pokud to nepustíš, pohřbí tě to. Pán dokáže konat zázraky. Ježíš sám je tím největším zázrakem. Bůh sám vyřešil ten největší problém, náš hřích. Když mu ho vydáme k jeho nohám, potom můžeme směle pohlédnout do jeho tváře a očí, protože nás skrze víru v jeho krev ospravedlňuje.
V Matouši 6 Ježíš říká:
Proto vám pravím: Nedělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst a co budete pít, ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptáky: nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Což vy nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat k délce svého věku jediný loket? A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou, a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení. — Matouš 6,25-34 (CSP)
V této pasáži nás Ježíš ujišťuje o tom, že nebeský Otec ví, co potřebujeme. Nemáme být jako pohané, nevěřící, ti, kteří věří jenom sami sobě a honí se za tím, aby si zajistili základní potřeby. V Genesis se píše, že Stvořitel stvořil nejprve zahradu a potom člověka. To znamená, že už předem zajistl pro člověka to, co bude potřebovat pro svůj život. Ježíš v Matouši 6 říká, že se Bůh stará o každou zvěř i o květiny, což teprve o nás, ty, které stvořil ke svému obrazu.
Někdy věřící učí princip sázení a sklízení, takže pokud člověk nezaseje, nesklidí. To však není základní pravidlo zaopatření. Děti nesází a nesklízí a přesto se o ně rodiče starají. Ježíš říká, že ptáci také nesejí a nežnou a přesto se o ně Otec stará. To neznamená, že máme přestat pracovat. Apoštol Pavel napsal, že kdo nechce pracovat, ať nejí. Jde však o to, že je rozdíl mezi tím, pracovat pro přežití a brát práci jako požehnání. Ne jako zaopatřovatele, Tím je Bůh, nebeský Otec.
Ježíš učil, že máme hledat Boží křálovství a jeho spravedlnost, a to ostatní nám bude přidáno. Takže dát na první místo Boží zájmy, a On se pak postará o ty naše. Dítě nemá starosti o svůj život, protože má mentalitu naprosté závislosti na rodiči. Rodiče se o něj starají. Bůh chce, abychom měli takový postoj vůči němu.
Hoď své starosti „na hlavu“ tvého nebeského Otce. ON SE STARÁ.
